Dnes mě "borec" regulérně sundal z kola

Naštěstí se vše obešlo jen s opravdu bezvýznamným lehkým silničním lišejem a pár drobnými odřeninami, což je zcela běžné cyklistické zranění. Co je však horší, řidič k podobnému chování neměl pražádný důvod, silnice byla dostatečně široká, bezpochyby musel vše vidět ve zpětných zrcátkách, ale nezastavil a pokračoval se stálým zrychlováním dále. Muselo se jednat o řidiče zkušeného, který manévr vytlačení zvládl zcela bravurně a jednoduše mi uzavřel cestu, abych do příkopu musel uhnout. V podobném případě však k maléru stačí škrtnout o auto řídítkem nebo, jak se stalo mě, naštěstí po předjetí, smeknout se na krajnici. Nic na tom nemění ani fakt, že předjíždění probíhalo v rychlosti okolo 15-20 km/h, protože kdybych spadl pod zadní kola patnáctitunového přívěsu, každý si asi domyslí, jak by to dopadlo. Raději už ani nedomýšlím, kdyby se toto stalo např. tříčlenné skupině méně zkušených cyklistů třeba s dítětem. Nevím, čím tito řidiči myslí, ale mozkem to určitě není. Domnívám se, že podobní řidiči na silnici nepatří a přeji zaměstnavatelům, aby takových měli co nejméně. Povolání řidiče je velmi těžké a ty dobré, kterých je většina, dnes po vlastních zkušenostech za volantem náklaďáku téměř obdivuji, ale v tomhle případě přemýšlím, zda takové počínání nenahlásit na policii. Nebyli sice žádní svědkové, ale ze „stasky“ nebo „GPS-ky“, pod kterou určitě dnes většina jezdí, by se jistě dotyčný zjistit dal. Myslím, že podobní bezmozci za volant určitě nepatří. Obdobný případ se mi totiž stal již před několika lety, úplně neobvyklé to tedy není. Vím, že se nyní možná snese vlna kritiky i na chování cyklistů a rozhodně ne neprávem. I zde jsou velké rezervy, ale závěr je tedy takový, že přeji řidičům i cyklistům více vzájemné ohleduplnosti. Z dnešního setkání nemám dobrý pocit a to to dopadlo opravdu dobře. Takže, přátelé a čtenáři, přeji vám hodně bezpečných kilometrů a žádné podobné zážitky.

Zdeněk Cerman