Čtrnáctiletý Antonín Lahučký získal na Zlatém oříšku cenu starosty. „Hrazda je základ, workout je pro všechny,” tvrdí o cvičení ve venkovní posilovně.

FOTOGALERIE - Antonín Lahučky - workout

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Jak jsi se k wourkoutu dostal?

Když mi bylo 7 let, doktorka mi zjistila skoliózu páteře a doporučila korzet. Můj děda řekl, že žádný korzet nosit nebudu a udělal mi v garáži z jedné trubky zasazené do zdi hrazdu. Že prý když na tom budu cvičit, tak se mi to spraví. A tak jsem v 7 letech začal na 3 shybech, V 8 letech na 5 a číslo se navyšovalo až dnes dávám 3 série po 10. 

Takže tobě děda řekl, teď tady budeš každý den cvičit na hrazdě a ty jsi ho v 7 letech poslechnul a cvičíš tak až doteď?

Vždy jsem dal hodně na rodinu. Takže když mi děda slíbil, že mi to pomůže, věřil jsem mu. Dnes už mám záda v pořádku, cvičit nemusím, ale stalo se to mým životním stylem. Cvičím denně. Do toho plavu - to mám jako takové protažení. A dělal jsem i atletiku. 

Shyby na hrazdě jsou určitě důležitý základ workoutu. Co bylo dál?

Loni jsem dostal k vánocům od rodičů hrazdu, tzv. powertower. Mám ji u babičky, k nám se nevejde. Kamarádka sdílela na facebooku video s cvičením na workoutu a já na tom videu uviděl, co se dá na hrazdě dělat cviků. Začal jsem podle toho cvičit. Musel jsem více posilovat, hlavně břicho, ale také rovnováhu, pevnost těla. Vlastně jsem začal dělat kalisteniku (cvičení s vlastní tělesnou vahou - pozn. redakce), ke které není nutné žádné vybavení. A rozhodně mi pomohl svoji muzikou i český zpěvák Ben Cristovao - s písničkou Těžký váhy.

Ve své prezentaci na krajském finále Zlatého oříšku jsi zmínil, že Rusáci jsou v tomto oboru nejlepší a že čerpáš zejména z jejich videí. Čím si vysvětluješ, že zrovna Rusáci?

Tak oni to jsou třeba i Ukrajinci, ale rozhodně v tom hraje roli nedostatek vybavených posiloven, které mají třeba Američané. Kalistenika je vlastně takové posilování na ulici, využívají se třeba i stromy nebo značky atd. Navíc ruská škola má obecně výborné gymnasty. V Rusku už mají i své mistrovství v kalistenice a workoutu, jedná se vlastně o gymnastické prvky. Možná také Američané nemají takovou výdrž, stačí jim ten silný svalový skelet, aby nějak vypadali. 

Čím se asi tak nejvíce odlišuje cvičení v posilovně a venku?

Workout a kalistenika nemají žádná pravidla, u workoutových hřišť chybí návody - každý si musí přijít na to, co mu nejvíce vyhovuje a postupně se posouvá dále, co mu jeho tělo umožní. Samo tělo si řekne v tu správnou chvíli, jestli může dál. Každý si tak staví cvičební svět podle sebe a pro sebe. Zatímco v posilovně je vše přesně dané, není nutné nad tím přemýšlet. Obecně však vnímám současný trend ke cvičení venku. 

Kalisteniku cvičíš teprve od vánoc, jak dlouho využíváš workoutové hřiště v parku Schulzovy sady?

Do Schulzových sadů jsem začal chodit až od července, nevěděl jsem, že to tam je. O prádzninách jsem ta chodil s kamarádem, který si nakonec také doma sestavil svoji domácí posilovnu. A postupně se na nás nabalují další. Třeba bratranec si udělal doma hrazdu z houpačky.

Jeden wourkout je i na koupališti. Co mu říkáš?

Pro workout je vlastně nepoužitelný, protože má moc silné trubky a celá konstrukce je z levného materiálu. V Schulzových sadech je materiál super, ale zase třeba hrazda je tam jedna moc vysoko a druhá moc nízko. A některé doplňky tam spíše překážejí, než aby plnily svoji roli. Základ workoutu je dobrá hrazda. 

>

A kde v republice mají nejlepší workoutové hřiště? 

Vyhlášen je v Kladně, tam mají dokonce svůj workoutový tým a mají vliv na to, jaké prvky se budou kupovat. Ale povedené mají i v Hostinném.

Poznáš tedy rozdíl mezi workoutovými hřišti, které sestavují lidé, kteří tomu rozumějí a prvky, které jen někdo přeprodává?

Ano, poznám. Na nekvalitních prvcích některé cviky těžko udělám, a není to má chyba. Je vidět, když workoutové hřiště prodávají i sestavují lidé, kteří tomu rozumějí. 

Ty jsi během své prezentace v sále Hankova domu zmínil, že bys byl rád, aby wourkout v Schulzových sadech byl rozšířen. Jsi připraven v případě zájmu města pomoci s výběrem jednotlivých prvků?

Ano, pomůžu rád. Cílem mé účasti na Zlatém oříšku nebyla cena, ale abych na toto hřiště a jeho možný rozvoj upozornil. 

V krajském finále Zlatého oříšku jsi získal dvě ceny: cenu starosty a sponzora RealTime. Kdo tě do Zlatého oříšku přihlásil?

O Zlatém oříšku nám říkala třídní učitelka. Původně jsem přemýšlel, že bych se přihlásil s plaváním, ale možnost podpořit wourkout ve městě byla silnější.

S plaváním? 

Účastním se plaveckých závodů na republikové úrovni, teď za plavecký oddíl Rejnok v Hořicích. 

V jaké kategorii teď závodíš? Starší žáci, junioři, dorost?

Já ani nevím. Prostě jezdím po závodech a užívám si to. Když se mi něco nepovede, tak si udělám nějaký ze cviků, na kterém jsem dlouho pracoval, a sebevědomí je zpět. Nepotřebuji medaile, stačí mi si dokázat, že na sobě umím pracovat. 

Takže obecně kalistenika dodává sebevědomí? 

Obrovské. Je to dřina. Některé cviky jdou pomalu. Už v hesle kalisteniky je, že se to nevzdává. Když se mi něco nepovede ve škole, tak se pověsím do vlajky a už mi nic není. Pomáhá to. 

Zmínil jsi, že tě k wourkoutu vlastně dovedly i sociální sítě - přes sdílené video a hudbu. Jakou roli hrají sociální sítě právě v tomto sportu?

Velikou. Ve Dvoře Králové existuje skupina lidí - Seberevolta, kteří natočili video o workoutu, který však provozují na zbytcích původního hřiště na Slunečné. To byl důležitý impuls pro ostatní. Ale ještě tu nejsou rozjeté závody, jako třeba v Rusku. Díky sociálním sítím se navzájem poznáváme, podporujeme a posunujeme. A v angličtině, i když možná není zrovna gramaticky správná. Jen ty závody je třeba rozjet. Ono to je vlastně jen takové setkání, ne závody. 

Děkuji za rozhovor

Kateřina Sekyrková