Snídaně na Josefovských loukách

Když jsme na takovou snídani vyrazily s kamrádkou poprvé před rokem během covidu, odešly jsme zcela opojeni místem a nápadem uskutečněným v těsné blízkosti Josefova. Po roce jsme si tento pocit přijely připomenout. 

Tohle sobotní ráno na Josefovských lukách vypadalo asi jako každý jiný den: jen u cesty seděl na židli u stolku mladý pán a telefonoval. Je sobota 23. dubna a právě dnes se koná pochod okolo Jaroměře. Tohle je jedno ze 12 stanovišť. Takže sami tu asi nebudeme.

Nejdříve zamíříme do pozorovatelny. Bohužel opět nemáme s sebou dalekohled, takže jen z informačních tabulí se dozvídáme, koho bychom zde mohli v ideálním případě skrze okénka pozorovat. Stále studený aprílový vítr, který profukuje až dovnitř do pozorovatelny, nás brzy vyžene ven. 

O pár metrů dále míjíme vstupní domek správce areálu. Ze dveří nás pozdraví Břeněk Michálek, člověk, který má celý tento projekt ptačího parku na Josefovských lukách na starosti, protože si ho vymyslel. Ukazuje nám v noci chycené obojživelníky a ptá se, jestli jdeme na louky jen tak. Ano, jen tak. Docela se diví. Dnes tu má pozvané dvě skupiny: skupinu ornitologů z celé ČR a  VIP hosty, tedy lidi, kteří přispěli finančně na rozvoj a údržbu luk. Právě pro ně chytli do připravených sítí i ledňáčka. 

Takže ano, opravdu tu dnes nebudeme sami.

Pokračujeme malebným údolíčkem podél Staré Metuje. Dnes bez holin - dlouhodobé sucho nám umožňuje projít až k soutoku Staré Metuje a Metuje v teniskách. 

U splavu si sedáme k velkému dřevěnému stolu a v poryvu silného studeného větru snídáme, možná kolem 10. hodiny spíše svačíme. Pokračujeme dále po cestě a na úzké cestičce se v blízkosti vysoké loňské trávy vyhýbáme několika skupinkám ornitologů. Mají dalekohledy, zimní oblečení a viditelně jsou rádi za sluneční paprsky, které prohřívají jejich brzkým ránem prochladlá těla. 

Na soutoku se nehýbe ani větvička, ani konce stébel dlouhých trav: je zde nečekaný klid. Chvíli zde posedíme a rozhodujeme se, že budeme pokračovat podél umělého koryta proti proudu Metuje. Opět potkáváme ornitology - skupinku mladých, které jsme míjeli již před půl hodinou. Jsou buď oni tak rychlí, nebo my tak pomalé.

Žasneme nad výhledem na koně pasoucí se u vody. Koně brodí vodu, připadáme si jako na Divokém západě. Nikde nikdo, jen zurčící voda vtékající z vodní plochy na loukách do Metuje za našimi zády.

Vcházíme na rozlehlé louky, kde se tráva v polovině dubna sotva jarně zazelenala. Fotíme  obrovské solitéry - zatím holé listnaté stromy, které tu odvážně na velké ploše hrdě čelí všemu, co čas a počasí přináší. 

Na široké otevřené cestě vedoucí zpět ke vchodu opět míjíme ornitology: tentokráte všechny pohromadě. O pár metrů dál je další skupinka: VIP hosté. Správci areálu spravují sítě pro odchyt ptáků a my již překračujeme hranice areálu a vracíme se zpět k autu. 

Máme obrovskou radost, jak tak krásný nápad přitahuje tolik skvělých lidí. Všichni totiž fandí přírodě. Věřte mi, snídaně na Josefovských loukách může být stejně krásný zážitek jako snídaně u moře. I když tu nebudete sami.