Ilja Ivanovič Jastrebov se stal před 76 lety čestným občanem města Dvůr Králové. Kdo to byl?

FOTOGALERIE - Slavný den kdy do Dvora Králové nad Labem dorazil Ilja Ivanovič Jastrebov. Kdo byl Ilja Ivanovič Jastrebov?

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

FOTOGALERIE - Ilja Ivanovič Jastrebov se stal před 76 lety čestným občanem města Dvůr Králové. Kdo to byl?

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Příjezd Rudé armády do Dvora Králové nad Labem

Konec války byl cítit ve vzduchu. Povstání s cílem osvobodit Dvůr Králové nad Labem vypuklo 5. května 1945. Do jeho čela se postavil Revoluční národní výbor a bývalí důstojníci Československé armády. Povstalci získali kontrolu nad městem, Němci se stáhli do Junkersovy (dříve Sochorovy) a Lowenbachovy továrny (sídlo SS). S podporou vojenské roty z Velichovek (německá Armáda Střed) se město dostalo zpět pod kontrolu Němců. Členové Revolučního výboru byli zatčeni a převezeni do Velichovek, většina se téhož dne vrátila. Němci věděli, že se blíží Sovětská vojska. Bylo vyhlášeno stanné právo a němečtí vojáci organizovali odvoz Němců z města. 

Dne 8. května byla vyhlášena kapitulace německých armád a správu města převzal Národní výbor. Zbylí Němci byli odzbrojeni a opouštěli město směrem na Žireč. 

Dva dny nato - 10. května ráno - přijela do Dvora Králové Rudá armáda. Téhož dne ve dvě hodiny odpoledne byl vypraven pohřeb obětem protiněmeckého povstání. 

A 6. června 1945 proběhla na oslavu znovuzískané svobody velkolepá vojenská přehlídka na Hrubých lukách za účasti 12 000 obyvatel města a okolí.

Ilja Ivanovič Jastrebov – životopis

Pojďme se tedy dozvědět podrobnější informace o čestném občanu našeho města, který byl cizím státním příslušníkem.

Ilja Ivanovič Jastrebov se narodil roku 1899 do rolnické rodiny ve vsi Prudniki (nedaleko města Vitěbsk v dnešním Bělorusku). V dokumentech měl uvedenou běloruskou národnost. Do Rudé armády vstoupil v květnu roku 1919 a jako voják se účastnil probíhající ruské občanské války, která propukla roku 1917 Říjnovou revolucí.

Účast v Polsko-sovětské válce

Roku 1919 se Jastrebov účastnil bitev s Poláky. Bojovalo se o území, které bývalo do poloviny 18. století součástí Polsko-litevské unie. Rusko o toto území čerstvě přišlo na základě Leninova separátního míru s Německem a Rakousko-Uherskem (Brestlitevský mír). Polsko chtělo získat tyto své historické oblasti, aby si jejich prostřednictvím zajistilo co nejlepší pozici v případném obranném boji s Ruskem. Sověti samozřejmě tato ztracená území vnímali jako svá, usilovali o založení Bělorusko-litevské sovětské republiky, která se připojí k SSSR. Poté, co došlo k otevřenému konfliktu s Polskem, ambice Rusů ještě vzrostly, cílem se stalo kontrolovat Polsko a podpořit přes jeho území v té době probíhající komunistické revoluce v Německu a Maďarsku. Leninovým cílem byla stále Světová komunistická revoluce. Tento konflikt, který dlouho směřoval ke katastrofální prohře Polska, se zcela obrátil roku 1920 nečekaným debaklem Sovětů před branami Varšavy v bitvě, která je známá jako Zázrak na Visle. Sovětská fronta se poté začala hroutit a válka skončila Rižským mírem, kde své požadavky diktovali Poláci. Jedním ze závazků byl i vznik samostatného Běloruska a Ukrajiny, ve skutečnosti ale nebyl Sovětskou stranou nikdy respektován.

Účast na potlačení Basmačského povstání

V roce 1920, po absolvování kursů velitele pěchoty ve Vitěbsku, byl Jastrebov v Orenburgu jmenován velitelem roty u 5. Turkestánského pěšího pluku 2. Turkestánské brigády (pevnost Kuška). Na této pozici se podílel na potlačení tzv. Basmačského povstání v Buchaře. Basmačské povstání bylo vojensko-politicko-náboženské hnutí muslimských národů Střední Asie proti ruské nadvládě. Počátek povstání lze sledovat již roku 1916, když carská armáda prováděla odvody muslimů pro boje v 1. světové válce. Turkestánští muslimové se poté pokoušeli vytvořit ve městě Kokandu ve Ferganské kotlině nezávislou vládu. V únoru 1918 však na Kokand zaútočili bolševici a zmasakrovali tisíce lidí. Masakr vyvolal vlnu podpory basmačského hnutí mezi místními obyvateli. K zeslábnutí podpory obyvatel a porážce Basmačského hnutí došlo v polovině dvacátých let po rozsáhlých operacích Rudé armády a ústupcích, jež zavedla sovětská správa v oblasti hospodářského a náboženského života.

Meziválečné období – velitelské hodnosti, vězněn ve Smolensku

V meziválečném období, po absolvování udržovacích kurzů středního velitelského personálu Západního vojenského okruhu ve Smolensku (1923) a působení v udržovacím oddílu Západní pěchotní školy ve Smolensku (1926), Jastrebov postupně zastával funkce velitele roty, velitele praporu a asistenta velitele pluku v různých divizích Běloruského vojenského okruhu. V červenci 1938, když byl dočasným velitelem 191. pěšího pluku, i Jastrebova zasáhla vlna stalinských čistek v armádě. Jastrebov byl vyloučen z Komunistické strany Sovětského svazu „za utajování kulackého (označení pro vlastníky zemědělské půdy - pozn. autora) původu, kontrarevoluční aktivity příbuzných a ztrátu bdělosti“ a brzy byl i zatčen. Do 8. dubna 1939 byl vyšetřován NKVD ve smolenském vězení. Nakonec byl propuštěn pro nedostatek důkazů, znovu zařazen do Rudé armády a znovu přijat za člena Komunistické strany. V srpnu 1939 byl jmenován do funkce učitele taktiky v novgorodských pokročilých výcvikových kurzech velitelského personálu.

Leningradská blokáda, zranění

Jastrebov se účastnil bojů při Leningradské blokádě, kde v boji utrpěl zranění obou nohou. Leningradská blokáda trvala od září 1941 od ledna 1944 a řadí se mezi nejdelší a z hlediska obětí nejkrvavější obléhací operace v dějinách lidsta. Leningrad (dnešní Petrohrad) byl důležitým průmyslovým centrem, nejdůležitějším námořním přístavem a komunikačním uzlem Sovětského svazu. Německo plánovalo město rychle dobýt, což se ale nezdařilo a bylo rozhodnuto o jeho obléhání. Německo obléhalo město z jihu, ze severu spoléhalo na svého spojence – Finsko.

Roli Finska je nyní potřeba podrobněji vysvětlit. Sovětský svaz se dlouho před válkou pokoušel dojednat posunutí finské hranice v blízkosti Leningradu. Vyjednávání s Finskem však nikam nevedla, neboť oblast byla významná i pro něj. Nakonec se Sovětský svaz na zlomu let 1939-1940 pokusil Finsko v Zimní válce dobýt. Finové se dokázali Sovětům ubránit za cenu ztrát území, především právě v okolí Leningradu. Finskou optikou si Finové šli roku 1941 vzít zpět své ztracené území. Již před zahájením německé invaze se Finsko odmítlo nejen podílet na útoku na město, ale zakázalo i jakékoliv významnější použití finského území pro takový útok. Tento finský postoj snížil efektivitu obléhání a umožňoval například existenci „Cesty života“ – ledové zásobovací silnice přes Ladožské jezero. Samozřejmě, Sověti neměli žádnou záruku, že Finsko svůj postoj nezmění a vnímali nebezpečí ze strany Finů stejně jako Němců.

Následující pasáž uvádí detaily vojenského působení Jastrebova a je spíš pro fanoušky vojenské historie.

Na začátku druhé světové války Jastrebov velel 147. střeleckému pluku 43. střelecké divize 23. armády Leningradského vojenského okruhu. Pluk pod jeho velením stál na hranici s Finskem, se začátkem ofenzívy finských vojsk se stáhl a poté zaujal obrannou pozici 30-40 km od Leningradu v oblasti Lembolovského jezera. Na začátku listopadu 1941 byl pluk jako součást divize převeden do 55. armády. V rámci ní bojoval v těžkých bojích v oblasti Kolpino o kontrolu nad železničními a dálničními mosty přes řeku Tosna. Dne 13. listopadu podplukovník Jastrebov osobně vedl kulometnou rotu na dálniční most a byl vážně zraněn do obou nohou, následně byl až do května 1942 v nemocnici v Leningradu.

Poté, co byl Jastrebov vyléčen, byl jmenován velitelem 72. pěší divize, které velel až do konce války. V srpnu 1942 se divize zúčastnila útočných bitev jako součást 42. armády v oblasti Staro-Panova a v únoru se jako součást 55. armády zúčastnila Krasnoborské operace. 72. střelecká divize pod velením generálmajora Jastrebova se vyznamenala zejména v útočných operacích Leningrad-Novgorod a Vyborg, kde byla jako součást 42., 67. a 21. armády. V lednu 1944 na příkaz nejvyššího velitele J. V. Stalina za osvobození města Pavlovska divize dostala čestné jméno „Pavlovská“ a za osvobození města Lugy jí byl udělen Řád rudého praporu. V červnu 1944 operovala divize na Karelské šíji proti finským jednotkám, kde sehrála důležitou roli při prorážení finské obrany na linii Karelského valu (VT) a při odražení protiútoku v oblasti Kuuterselkä.

Protiněmecké operace ve východní Evropě

Po bojích na Karelské šíji byla divize převedena do 2. útočné armády, ve které se podílela na útočných operacích Narva a Tallinn. Od října do listopadu 1944 byla divize v záloze Nejvyššího velitele, poté byla podřízena 21. armádě 1. ukrajinského frontu. V prosinci byla jako součást této armády převelena do Polska a postupně se účastnila útočných operací Visla-Odra , Sandomierz-Slezsko, Hornoslezsko, Dolnoslezsko a Praha (což bylo ovšem získání kontroly nad celým českým územím až po demarkační linii).

Poválečné období

Po válce, v červnu 1945, byla divize rozpuštěna a generálmajor Jastrebov byl zařazen do svodného důstojnického pluku 21. armády. Poté byl jmenován zástupcem velitele 25. gardového střeleckého sboru v Bratislavě. Od října 1945 sloužil na stejné pozici u 27. gardového střeleckého sboru v ústřední skupině vojsk. Od března 1946 do ledna 1947 studoval ve vyšších akademických kurzech na Vyšší vojenské akademii. K.E. Voroshilova. V dubnu 1947 byl jmenován zástupcem velitele 19. střeleckého sboru Zakavkazského vojenského okruhu, od února 1949 působil na stejné pozici v 6. střeleckém sboru Severokavkazského vojenského okruhu.

V listopadu 1950 byl Jastrebov vyslán do Skupiny sovětských sil v Německu jako zástupce velitele 79. berlínského střeleckého sboru 3. armády. Od června 1951 zastával funkci pomocného velitele 1. gardové mechanizované armády této skupiny sil. Neúčastnil se žádné z berlínských krizí. V lednu 1955 byl převeden do zálohy.

Zemřel v Moskvě 15. června 1979. Je pohřben na Bolševském hřbitově v Koroljovu u Moskvy.

Vojenská vyznamenání

Byl vyznamenán Leninovým řádem, 5 řády Rudého praporu, řádem Suvorova 2. třídy, řádem Vlastenecké války 1. třídy, řádem Rudé hvězdy a dalšími medailemi. Je nositelem Odznaku za zranění.

Filip Pýcha

Zdroje:

https://ru.wikipedia.org/wiki/Ястребов,_Илья_Иванович_(военачальник) 

https://www.mudk.cz/filemanager/files/167699.pdf 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-sovětská_válka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hnutí_basmačů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimní_válka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obležení_Leningradu

TOMKOVÁ, Eva a Alexandra JIŘIČKOVÁ. Dvůr Králové nad Labem a okolí: historie a současnost ve fotografii. Ve Dvoře Králové nad Labem: Městské muzeum, 2005.

Fotografie:

Wikipedie – heslo Ястребов, Илья Иванович (военачальник)

https://1941g.wordpress.com/about/генералы-и-адмиралы-я/ястребовильяиванович-1899-1979/

Autor fotografie hrobu: Sergej Mežarov
Fotografie ze Dvora Králové: Fotohistorie

K článku byla přidána galerie fotografií z příjezdu Rudé armády, které nám v den vydání článku poskytl pan Jiří Schmied. Moc děkujeme